http://junjun.blog.cz/ cs <div>Kniha obsahuje 3 novely - Modrý den, Dívka s jizvou a Neslušné sny. Všechny se odehrávají v Praze na sklonku 2. světové války. Hrůzy války však v příbězích vystupují jakoby v pozadí a dokazují, že i během tohoto strašného období lidé prožívají své lásky, touhy i touhy po pomstě. </div><div><br /></div><div><strong>Modrý den</strong></div><div><br /></div><div>Do pražského bytu se k německé prostitutce těsně před německou kapitulací ukryje německý důstojník. Je nacistou tělem i duší a na prostitutku Inge pohlíží s odporem. Ona však v něm vidí oporu, společníka a pocit bezpečí v době, kdy je německé obyvatelstvo krutě trestáno za veškerá příkoří války.</div><div>Dva naprosto rozdílní lidé se tak ocitají v zajetí malého bytu. Důstojník probudí v Inge touhu, imponuje jí a ona se ho proto snaží svést. Její snahy však v něm vyvolávají naprosto odlišné pocity, nechápe jak někdo v době nejtěžších chvil Německa může myslet na své vlastní potěšení.</div><div>Oba se svým způsobem navzájem využívají. Inge v důstojníkovi vidí naději na možnost návratu do Německa, on však tu kurvu s sebou vůbec vzít nechce.</div><div>Inge z něho cítí odtažitost a uvědomuje si, že vše, co slyšela o koncentračních táborech, vyhlazování Židů, pokusech na lidech je pravda. Uvědomí si bezvýchodnost situace, to že jí důstojník neměl v úmyslu nikdy vzít s sebou a hlavně má taky strach z jejího dalšího osudu. Označí proto svá okna vlajkami s hákovým křížem, a tak povstalci přesně vědí, kam mají hodit granáty....</div><div><br /></div><div><em>Inge: "Myslím na ty vany, sprchy nebo koupelny."</em></div><div><em>"Viděla jste to na vlastní oči? Neviděla? Každý musí dostat tuhle otázku, bude-li se všetečně ptát. Co jste neviděla, nebylo. Chápete?" Přišlo mu to k smíchu.</em></div><div>"<em>Milá Inge Lingeová, snad to není nejvhodnější chvíle pro to, co vám teď povím. Až vyrostou ti, co přežili naše vany, sprchy a koupelny, budete žasnout, jak jsme byli mírní - jako beránci. Uvolněte se. Bez evidence nemůžete nikoho žalovat ze zločinu."......</em></div><div><em>A nakonec řekl: "Nemáte důvod někoho prosit o odpuštění. Stejné je to se mnou."</em></div><div><em>A myslel na to, že nikdo nemá a nebude mít zájem oslavovat, pohřešovat nebo litovat ty, co šli do plynu bez odporu. Pochyboval, že by se to mohlo změnit. Čas zpochybní všechny statistiky. Nenese snad svůj díl viny i ten, kdo se nechal hnát jako dobytek na smrt ? Jako ovce? Věděl ovšem, co čekalo každého, kdo v sobě odmítl ovci. To nebude věšet na nos nějaké kurvě z Kaštanové ulice číslo 14."</em></div><div><br /></div><div><strong>Dívka s jizvou </strong></div><div><br /></div><div>Jitka Thelénová je na převýchově v Pražském zvláštním ústavu pro rasově čisté dívky, kde má zapomenout na svou minulost, zabité rodiče při razii po atentátu na Heydricha a stát se správnou německou dívkou.</div><div>Učení poslušnosti metodou "vymývání mozku" je svým způsobem účinné, zvláště pod hrozbou poslání dívek na východní frontu pro povyražení vojáků.</div><div>Jitka prožívá také svoji první lásku, nebo spíše touhu k námořnímu poddůstojníkovi. Když se s ním však setkává a on jí vypráví o svých cestách na moři a násilnostech, vybavuje si Jitka den, kdy byli krutě zabiti její rodiče. Vnímá naprostou odlišnost v myšlení a chápání námořníka a stoupá v ní vlna odporu. Využije příležitosti a místo milostné noci námořního poddůstojníka zabije. </div><div><br /></div><div><em>Co od ní chtěl? Co od ní čekal, za pár slov a jedno nebo dvě cara mia? A co byla připravena mu dát? Věděla už dlouho, že na každou křivdu se najde tisíc a jedno vysvětlení. Tatínek u umyvadla, sklíčený hanbou až k smrti, a maminka na zemi, a v domě ticho, jako by se všichni vystěhovali na měsíc, a vzduchem svištící pásek na psa.</em></div><div><em>Člověk by někdy chtěl zapomenout, aby si nepřipadal jako chodící hřbitov. Ale nemůže, je to stále v něm, dokud chodí, cítí a myslí. Ani německé laboratoře na východě ještě nedokázaly se změnou hnědých očí v modré a kudrnatých cikánských nebo židovských vlasů v plavé vyměnit lidem mozek. ..... Nezbaví se toho nikdy, dokud žije.</em></div><div><br /></div><div><strong>Neslušné sny </strong></div><div>Novela popisuje naprosto zbytečnou popravu německých zběhů těsně před koncem války, jejíž zbytečnost a absurdnost si uvědomují i samotní soudci i popravčí - nedokážou však dát najevo odlišný názor, který naprosto nekoresponduje s dosavadním německým myšlením. Přeci, jak mohli opustit Německo v jeho nejtěžších chvílích?</div><div>Příběh také popisuje milostné pocity mladé pokladní, kterou její matka velice chrání a nechce, aby jí potkal stejně špatný osud. Když se však vydá hledat muže, po kterém touží, připlete se do přestřelky mezi povstalci a němci. Dokonce se i účastní i útoku pancéřovou pěstí na německý tank, při kterém nakonec umírá.</div> http://junjun.blog.cz/1110/arnost-lustig-neslusne-sny http://junjun.blog.cz/1110/arnost-lustig-neslusne-sny nalezeno v knihovně Sun, 09 Oct 2011 16:41:29 +0200 <div>Ekonomický novinář a spolumajitel časopisu Milénium Mikael Blomkvist je odsouzen pro pomluvu průmyslníka Wennerströma, kterého ve svém článku obvinil z nelegálního obchodu se zbraněmi. Bohužel však pro svá tvrzení neměl důkazy, a tak ho čeká 3- měsíční pobyt ve vězení a tučná pokuta.</div><div><br /></div><div>U dalších spolumajitelů časopisu Milénium, kterými jsou jeho již téměř 20 let příležitostná milenka Erika a dále grafik časopisu, si prosadí, že v nastalé situaci bude pro budoucnost časopisu a pro jeho věrohodnost nejlepší, když se na nějaký čas stáhne do ústraní. Ocitá se tak najednou bez práce, perspektivy, bez chuti psát a navíc s vidinou kriminálu.</div><div><br /></div><div>Krátce po Vánocích mu však zavolá advokát Dirch Frode, který má pro něho zvláštní, avšak nijak konkrétní nabídku. Jedná se o nespecifikovanou práci pro Henrika Vangera, která bude upřesněna až při Mikaelově osobní návštěvě v městě Hedestad. </div><div><br /></div><div>V Hedestadu se setkává s Henrikem Vangerem, bývalým ředitelem velmi úspěšného koncernu Vangerových závodů, nyní však 82-letým starcem. Henrik po něm žádá, aby mu pomohl vysvětlit zmizení vnučky jeho bratra Richarda, ke kterému došlo v r. 1966. Domnívá se, že Harriet byla zavražděna někým z rodiny při příležitosti shromáždění akcionářů koncernu Vanger. Tělo však nebylo nikdy nalezeno. Vypráví proto Mikaelovi historii rodiny Vangerů, kde například 3 z jeho bratrů se aktivně zapojovali do nacistického hnutí ve Švédsku, někteří členové rodiny propadli alkoholu a kde mezi jednotlivými členy napříč generacemi panuje nenávist a boj o moc. Navíc Henrik tvrdí, že po 30-let ho právě někdo ze členů rodiny - vrah Harriet - mučí tím, že mu každoročně, v den jeho narozenin, posílá zalisovanou květinu v rámečku - dárek, který dříve dostával od Harriet.</div><div><br /></div><div>Ačkoliv Mikael chce nabídku předem odmítnout, uvědomí si, že v současné době stejně nemá nic lepšího na práci a odjet pryč, třeba do díry zvané Hedestad by mu mohlo pomoci vyčistit hlavu. V rozhodování mu pomůže i velice štědrá odměna za rok jeho pobytu v Hedestadu, a to i bez výsledku pátrání, a navíc příslib dodání usvědčení Wennerströma.</div><div><br /></div><div>Mikael opustí tedy svůj současný život a i když bez žádné naděje na úspěch, pouští se do práce. Protože Henrik po zmizení Harriet věnoval celý svůj život hledáním odpovědi na její zmizení a prověřováním různých verzí, má Mikael k dispozici doslova hromady materiálů. Postupně se seznamuje osobně také s dalšími členy rodiny, pro které má vysvětlení pro své všetečné otázky a pobyt na ostrově, že píše knihu o rodu Vangerů: Isabellou Vangerovou, Harrietinou matkou, která se však o ni nikdy příliš nestarala, s jejím bratrem Martinem, který je nyní výkonným ředitelem Vangerových závodů, Cecílií její sestřenicí, se kterou má dokonce během svého pobytu milostný vztah a také se zapšklým Haraldem, bratrem Henrika. Dozvídá se o smutném osudu Harriet - nejen, že se o ni její matka nijak zvlášť nestarala, tak také její otec Gottfried nebyl vzorným rodičem. Propadl alkoholu a rok před zmizením Harriet se v důsledku opilosti utopil. </div><div><br /></div><div>Zpočátku ve svém snažení nemá žádné výsledky. Veškeré hypotézy, jsou vzápětí vyvráceny. Pak ale objeví dvě nové skutečnosti a podaří se mu náhodou vysvětlit jednu dříve nevysvětlenou záhadu. Při studiu fotografií si totiž všimne, že Harriet na jednom snímku z dětské slavnosti, která probíhala v den jeho zmizení a byla bohatě zdokumentována, se dívá jiným směrem než ostatní a také poněkud s rozrušeným výrazem. Domnívá se, že to nebo koho Harriet viděla, povede ke klíčovému obratu ve vyšetřování. Podaří se mu také identifikovat postavu v okně pokoje Harriet, která byla zachycana na fotografii po jejím zmizení - domnívá se, že se jedná o Cecílii. Má tedy Cecílie něco společného s vraždou Harriet?</div><div><br /></div><div>Náhodou se mu také podaří rozklíčovat dosud záhadné značky v Harrietině bibli. Jedná se o označení jednotlivých citátů z bible popisujících oběti. Blomkvistovi se podaří přiřadit jeden citát ke skutečné, avšak dávné vraždě.</div><div><br /></div><div>Protože sám však pátrá po snímku zachycujícím toho nebo to, co Harriet Vangerová viděla na dětské slavnosti, požádá Dircha Frodeho o spolupracovníka. Ten mu doporučí Lisbeth Salanderovou, detektivku ze společnosti Miltorn Security a rovněž se podřekne, že ho tato dívka prověřovala, a to do největším podrobností, předtím, než ho Frode oslovil.</div><div><br /></div><div>Lisbeth Salanderová je takový samorost. Je sice nejlepším detektivem společnosti Milton Security, ale není běžným zaměstnancem v pravém slova smyslu. Pracovní dobu nerespektuje, pracuje kdy se jí zachce a zásadně nedělá nic, co se běžně očekává. Mě se líbily nápisy na jejích tričkách, kterými doplňovala svůj punkerský vzhled - např. tričko s E. T. s vyceněnými zuby a nápis "I am also an alien", nebo "Armageddon was yesterday - today we have a serious problem":-)</div><div><br /></div><div>Lisbeth je také zvyklá sama si vyřešit své problémy, i když toto řešení je poněkud radikální. Například když je brutálně znásilněna svým opatrovníkem, než aby volala policii, pomstí se mu sama. Provede v podstatě to samé a ještě mu vytetuje na břicho hanlivý vzkaz.</div><div><br /></div><div><em>"Vyjádřím se jasně" pokračovala Lisbeth Salanderová. "Tenhle film, dokazuje, jak znásilňuješ čtyřiadvacetiletou retardovanou holku, které máš dělat poručníka. A zřejmě tušíš, jak umím vypadat retardovaně, pokud je potřeba...." </em></div><div><br /></div><div> A tak začně spolupráce Mikaela a Lisbeth. Podaří se jim společně spojit i další citáty z bible s vraždami žen v minulosti. Problém je ten, že některé vraždy jsou velmi staré, a vrah už by byl nyní v pokročilém věku. Dokonce zjistí, že v okně Harriet nebyla Cecílie, ale její sestra Anita, která byla blízkou přítelkyní Harriet. Ta teď žije v Londýně a do Hedestadu vůbec nejezdí. Mikael dokonce získá i snímek zachycující muže, kterého Harriet na slavnosti viděla. Bohužel je však tak rozmazaný, že nedokážou nikoho přesně identifikovat.</div><div><br /></div><div>Postup v pátrání však zdá se není všemi vítán. Mikael s Lisbeth objeví před svým domkem zabitou kočku, a po Mikaelovi také někdo střílí. Usilovně proto pátrají po muži na snímku. Za pomoci snímku z rodinné sešlosti v r. 1966, která nebyla do materiálů o Harrietině zmizení zařazena, zjistí Mikael, že na snímku je Harrietin bratr Martin. Lisbeth zase z pomocí probírání archivních materiálů zjišťuje, že na všech místech, kde došlo k vraždám, byl Gottfried Vanger, otec Martina a Harriet.</div><div><br /></div><div>Poté už má děj velmi rychlý spád. Mikaela Martin vyláká do své vily, kde se ho chystá zabít. Nakonec ho zachrání Lisbeth, která pak prchajícího Martina pronásleduje a je svědkem jeho sebevraždy, kdy své auto svede ve vysoké rychlosti pod náklaďák.</div><div><br /></div><div>Tím však pátrání nekončí, Martin sice ve svém životě zabil mnoho žen, k vraždě Harriet se však nedoznal. Následoval svého otce Gottfrieda, se kterým se také podílel na znásilňování Harriet. Mikael se vydá za Anitou, nejbližší přítelkyní Harriet. Díky hackarskému umění Lisbeth vede stopa do Austrálie, kde nakonec nachází Harriet živou a zdravou.</div><div><br /></div><div>Záhada je tedy vyřešena, úkol splněn. Harriet za pomoci Anity uprchla - když spatřila v průvodu svého bratra, bála se, že veškeré její trápení začne nanovo. Po smrti jejich otce byl totiž Martin vyslán na studia mimo město a Harriet měl tak mimo svůj dosah. Harriet se rovněž přizná ke zločinu, který je však pochopitelný - to ona utopila svého otce, když se jí opět pokusil znásilnit.</div><div><br /></div><div>Zbývá poslední věc - usvědčit Wennerströma. Zde opět zafunguje Lisbeth, která nabouráním se na finačníkům harddisk získá citlivé údaje. A tak nás na konci čeká happy end - Blomkvist napíše novou, rozsáhlou reportáž, která Wennerströma usvědčuje nejen z pochybných transakcí, obchodování se zbraněmi, s lidmi. Vrací se tedy opět jako hvězda do Milénia.</div><div><br /></div><div>Happy end však není úplný. Během svého pobytu na ostrově si Lisbeth s Mikaelem "začne". Ke svému zděšení Lisbeth zjišťuje, že se do Mikaela, i přes značný věkový rozdíl, zamilovala. Když se mu však chystá sdělit své pocity, potkává Mikaela v objetí Eriky..... </div><div><br /></div><div><br /></div><div>Kniha je velmi čtivá. Některé pasáže by podle mého soudu zasloužily bližší vysvětlení - např. důvod Gottfriedova běsnění. Rovněž není z počátku jednoduché se zorientovat ve všech členech rodu Vangerů. Oproti knize nedoporučuji filmové zpracování, velmi se rozchází s knižní předlohou a jde to tam tak nějak ráz na ráz, bez kouzelných souvislostí, které jsou popsány v knize. </div> http://junjun.blog.cz/1110/stieg-larsson-muzi-kteri-nenavidi-zeny http://junjun.blog.cz/1110/stieg-larsson-muzi-kteri-nenavidi-zeny nalezeno v knihovně Sun, 02 Oct 2011 20:36:19 +0200 <div>Michal Viewegh: Román pro muže</div><div><br /></div><div>Román líčí ve třech příbězích část života sedmi lidí: sourozenců Cyrila, Bruna a Anety, kteří jako děti osiřeli, fotbalisty Šimiho a jeho kamaráda od dětství Reného, který provozuje striptýzový klub a jeho striptérky Tali, a naposledy úspěšného nejmenovaného spisovatele.</div><div><br /></div><div>Na postavu spisovatele jsme si ve Vieweghových románech už zvykli. Nemám tím však na mysli postavu, která by jako jedna a táž osoba procházela jeho romány. Stejně jako v předchozích dílech se můžeme jen dohadovat, jak moc je osoba spisovatele totožná se skutečnou postavou autora. Musím se přiznat, že mě vždycky trošku zklame, když se opět dozvím, že jednou z postav je více či méně úspěšný spisovatel, ale na druhou stranu možná právě to, že autor (opravdu si to myslím) se inspiruje ve svém životě, dělá jeho knihy - aspoň pro mě - dobře čtivými. Docela jsem uvítala, že autor v knize vysvětlil právě otázky, které mě v souvislosti s jeho díly napadaly. Nejsou nijak světoborné: proč pořád píše o sobě a proč jsou ty knihy tak krátké? Vysvětlení se mi líbí. Tečka. V Románu pro muže spisovatel nezasahuje do děje ostatních postav, je jakýmsi samostatným článkem příběhu. I když i on se setkává s postavou Bruna.</div><div><br /></div><div>Nejvíce je kniha věnována třem sourozencům. Cyril nejstarší z nich, padesátiletý, úspěšný a zkorumpovaný soudce se musel po smrti rodičů postarat o své dva mladší sourozence. Je pro něj důležitý úspěch, jedno za jakou cenu, a za peníze si podle něho člověk může pořídit naprosto všechno. Je sebestředný, vystupuje arogantně, cílevědomě, neomylně, a to nejen vůči svému okolí, ale i vůči svým sourozencům, kteří i v dospělosti mají na něm psychickou závislost. Bruno je čtyřicetiletý novinář, jež provozuje se svou ženou malý penzion. Narozdíl od bratra je poctivý a chudý. Aneta je šestatřicetiletá publicistka s velkým smyslem pro spravedlnost. Je stále svobodná.</div><div>Hlavním tématem v jejich příběhu je nevyléčitelná, velmi vzácná a rychle postupující nemoc Bruna. Především Cyril se chce ukázat, a tak zaplatí sourozencům nejen pobyt na horách v Itálii, ale jako překvapení dokonce pro Bruna na celý týden "koupí" striptérku Tali, jež jede s nimi. To, že si s Tali nakonec užívá on sám, ani moc nepřekvapí i když čtenář asi tajně drží palce Brunovi, aby se taky dostal k "dílu".</div><div>Čekala jsem, že v knize někde najdu nějaký výrazný popis větší soudržnosti mezi Brunem a Anetou vůči svému panovačnému bratrovi, ale ne. I když se většinou podvolují jeho názorům, stydí se za jeho arogantní jednání a málokdy se mu vzepřou, je cítit, že patří do jejich života, a svým způsobem obdivují jeho rozhodnost, která jim samotným chybí.</div><div><br /></div><div>Posledními postavami jsou tedy poněkud jednoduchý fotbalista Šimi a René. René má poněkud zvláštní vztah s Tali, jejímž je přítelem, ale zároveň i pasákem. Tali s ním však společnou budoucnost neplánuje a když se seznámí s Cyrilem - ať už jí imponuje jeho postavení, peníze či jednání - s Reném se rozejde. Ten to však neunese a přemluví svého kamaráda, aby mu pomohl Cyrila zavraždit. Vše si připraví, ale nakonec se k Cyrilovi ani nepřiblíží. Skončí ve vazbě, Šimi je nakonec zcela zproštěn obvinění z přípravy na vraždě.</div><div><br /></div><div>A co naši sourozenci? Bruno skutečně podlehne své nemoci. Cyril je s Tali a Aneta je v počátcích vztahu s novým přítelem. Žádné srdceryvné vylíčení smrti, život jde dál a nikdo s tím nic neudělá. Spravedlnost nehledejte.</div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:justify"><em>"Ten největší bude jeho, jo?" říká Aneta. V jejích očích se zničehonic objeví téměř dívčí radost.</em></div><div style="text-align:justify"><em>"Mně je to u prdele," odsekne kuchař, jako by se kvůli vlastní důstojnosti potřeboval aspoň jednou větou vráti k počáteční vzteklé averzi.</em></div><div style="text-align:justify"><em>Aneta pod jazykem nasbírá dostatek slin, nakloní se nad Cyrilův talíř a plivne dolů; pomyslný terč představuje kolečko bylinkového másla. Vymění si spiklenecký pohled. V koutcích kuchařových úst se poprvé objeví úsměv.</em></div><div style="text-align:justify"><em>"Jak se jmenuješ?" chce vědět Aneta.</em></div><div style="text-align:justify"><em>"Mára."</em></div><div style="text-align:justify"><em>"Aneta." Stoupne si na špičky a políbí Máru na tvář.</em></div><div style="text-align:justify"><em>"Tak už se nezlob," žádá ho.</em></div><div style="text-align:justify"><br /></div> http://junjun.blog.cz/0903/roman-pro-muze http://junjun.blog.cz/0903/roman-pro-muze nalezeno v knihovně Sat, 14 Mar 2009 21:56:58 +0100 <div>Tak jsem si po dlouhé době vzpoměla, že mám blog.......a že bych mohla zas něco chytrého napsat.</div><div>Tak tedy:</div><div>Jak se říká, nejhorší je srážka s blbcem (jestli myslíte, že ne, tak vězte, že na vás ten váš blbeček určitě někde číhá:-))) ). Pravda je, že co mě dokáže spolehlivě vytočit je idiot, kterej na to nemá papíry a chodí si volně po světě, nebo ještě hůř po koberci v mý kanceláři a mluví na mě..... . O tom jsem ale už psala.</div><div>Pravdou asi zůstane, že největší blbosti na nás ve velkym sypou média. Když pominu ankety typu "největší beďar roku" vyhlášenou v časopise SPYi asi tak před třemi lety (sakra, nezjistila jsem vítěze) a podobné životně důležité informace v denním tisku jako je Blesk a podobné, tak největším producentem je bezesporu televize. Chci se s vámi podělit o to, co mě v poslední době dojalo nejvíce.</div><div><em>reklama na Jogobellu:</em></div><div>Jestlipak jste věděli, že když zbaštíte kelímek tohodle jogurtu a máte za sebou třeba i nejhorší den svýho života nebo jinou tragédii, tak že budete šťastní? Měli by si to nechat patentovat, je to hotový zázrak - Ježíš hadr. Má se to tak. V reklamním spotu sděluje mladá žena něco v tom smyslu, že její rodina je opravdu šťastná jen když jim dává Jogobellu. A na konci to ukončí zhruba takhle: "<em>dávám svému muži Jogobellu. Teprve tehdy je opravdu šťastný"</em>. Nevim jestli mám litovat ji nebo jejího muže. Anebo by se jí mělo poděkovat? Konečně rozumná (a splnitelná) odpověď jak udělat chlapa šťastným. Takže holky - až si váš přítel zapne v telce fotbal nebo si začne listovat pornočasopisem, otevře pivo a hodí nožky na stůl, postavte před něj jahodovej jogurt, polibte ho na čelo, přepněte program na něco smysluplnějšího a pornočasopis vyhoďte. Uvidíte jak bude šťastnej - ta pusa na čelo je prémie - síla jogurtu by samozřejmě stačila.</div><div><em>Realityshow:</em></div><div>Na realityshow Vyvolení se nedívám - ne z žádný zásady, ale prostě primu na svý prdi televizce nechytam. Taky se snažím nemyslet si o lidech, kteří toto mají jako hlavní zábavu, čtou pavlačové noviny nic špatného - každý má druh relaxace jiný a když si odpočině u tohoto - prosím. Já radši noviny moc nečtu:</div><div>1) nestíhám je nikdy přečíst celý a pak mě štve, že jsem za ně vyhodila prachy</div><div>2) rozčilujou mě zprávy (všímám si, že se začínám lehce podobat svému otci, který se při sledování zpráv celkem vzteká:-))) )</div><div>3) z donucení - toho času musim číst brožurku o 800 str. s lahodným názvem: Trestní právo procesní</div><div>Ale zpět k Vyvoleným. Obsluha na benzínové pumpě (kde jsem cosi kupovala) měla puštěnou televizi a sledovala Vyvolený. Měla jsem zrovna trefu na príma konverzaci soutěžících. Šlo o to: jeden ze soutěžících (teda předpokládám, že jeden) vykonal velkou potřebu, kterou nespláchl, kterážto následně zkameněla a už šla spláchnout velmi těžko... Padala tam samozřejmě mnohem peprnější slova. Musím se přiznat, že jsem nevěřila svým uším - řešili to ještě, když jsem odcházela. A tak si říkám - lidi, to opravdu nemáte lepší zábavu než poslouchat jak se někde někomu ucpal hajzlík?????</div><div>Další perlou pro moje nervy byla soutěž "Vem si mě". Nechápu jak (třeba i) milionáře, tak soutěžící slečny, vdovy, rozvedené paní. Milionáře proto, protože si myslím, že neexistuje chlap, kterej by chtěl, aby si ho ženská vzala jen pro prachy - což přiznejme - o to v téhle soutěži jde. Kdyby tam byl nějakej Emánek (třeba i hezkej) s vidlema, asi by se jich tolika nepřihlásilo. A dotyčné dívky, protože mi přijde, že nemají k sobě žádnou úctu. Já kdybych stála o nějakýho chlapa (třeba i jen kvůli jeho kontu) tak by mi moje ješitnost nedovolila, aby mi nevadilo (a tudíž neměla k němu odmítavý postoj), kdyby se dotyčnej držel za ruce, hladil po vláskách a vůbec jinak vošmatlával ostatní holky. Asi jsem jinde. Jeho vystupování mi vůbec přišlo takový "úchylný", třeba věta typu: "tak děvčátka, co byste řekly tomu, kdybych vás vzal na výlet" - nevim, přijde mi trošku jak pedofilní pan učitel. Taková pohádka o tom, jak velkej a zkušenej ukazuje mladým a nevinným pipinkám jakej je borec. Bere je na jachtu, k moři, jízda BVPéčkem, předvádí se v drahých autech - podle mě kretén. Nejvíc mě dojalo - vzal nějaký holky na let helikoptérou a jedna z nich se začala radovat jak pětiletá: Jé, my poletíme letadlem". A on zas jako zkušený a všeho znalý pedofilní učitel odpověděl: "ale to není letadlo Terezko, to je vrtulník" Prostě na tečku.</div><div>A na závěr slovo, které mě v poslední době pobavilo nejvíce: pidižvík - v tomto směru vás odkazuji na: loolee.bloguje.cz.</div><div>Pááááá pááááá</div> http://junjun.blog.cz/0711/kravinky-vsude-kolem-nas http://junjun.blog.cz/0711/kravinky-vsude-kolem-nas články Mon, 05 Nov 2007 16:28:54 +0100 <div>Bylo krásně teplo, až vedro a já se učila a nebyl moc čas lítat venku - teď se blíží moje dovolená, kterou mám naplánovanou (a zaplacenou) na prvních 14 červencových dní a ejhle: na úvodní stránce Seznamu čtu, že právě tyto dny budou nejchladnější z celých prázdnin....doufám tedy jen, že pouze v ČR. V neděli totiž sedáme se Zuzkou do busu a vyrážíme trošku od civilizace (aspoň doufám) a to do Albánie.</div><div>Ale zpátky k tomu počasí, když už jsem tím začala. Jak je teplo, tak se rozmnožil i otravný hmyz - zejména mám pocit, že se tuto sezónu extrémně daří komárům. To má za následek to, že se furt drbu a tvar mojí hlavy se podobá obludám z Hvězdných válek. Nějak těm bzučícím bestiím chutnám, a tak se snažím bránit tím, že jsem celou noc zavrtaná pod peřinou (to jsem ráda, že neni tak vedro, jinak bych se ráno probouzela pěkně zplavená), ale oni si mě stejně najdou a když se nemůžou dostat nikam jinam, tak mě ďobnou do ksichtu. Včera jsem si dokonce myslela, že se raší můj snad první opar v životě, ale ne, ne - to mě jen v noci zas líbnul těsně pod ret komár - ZABÍT!!!!. A tak přemýšlím, kterou část těla jim obětuju a nechám ji v noci vyčuhovat zpod peřiny, protože jestli to takhle půjde dál tak mě v práci za chvíli nepoznaj....</div><div>Nebo ještě lepší - koupim si elekrickej Brise proti komárům, repelent na mě a....... pinzetu....pinzetu proto, že když chytim nějakou tuhle okřídlenou mrchu, tak zemře pomalou a bolestivou smrtí.....</div><div>Howgh</div> http://junjun.blog.cz/0706/bzzzzzz http://junjun.blog.cz/0706/bzzzzzz články Fri, 29 Jun 2007 12:40:47 +0200 <div>Dám vám hádanku. Víte co je nejlepší pocit, když jdou ostatní do práce??? Překvapivě, když vy tam nejdete. Jen mi tuhle radost maličko kazí dvě věci:<br />1) že tehle týden odjela šéfová do zahraničí a v práci tak nastal týden klidu a míru<br />2) to, že jsem nemocná.<br /><br />K vyléčené mé choroby jsem dostala dvoje prášky a jedny kapky do nosu. Kapky do nosu jsem okamžitě zavrhla, protože to jsou ty hnusný, vyrobený přímo v lékarně, u kterých mám vždycky pocit, že mi sice rýmu vyléčí, ale že mi přitom okamžitě propálí nosní přepážku. Pak jsem si ještě koupila antikoncepci...</div><div>Jak je mým zvykem, než něco snim, tak se zajímám, co to je - a tak, jsem si přečetla příbalové informace - zejména pozorně čtu vedlejší účinky. Obzvláště mě zaujal vedlejší účinek v latině krásně znějící, a to <em>lingua villosa nigra</em>, v českém překladu však odporně: "černý chlupatý jazyk" - na to ani moje představivost radši nestačila. Dále jsem zjistila, že jestli se u mě projeví alespoň trošku vedlejší účinky, že budu sedět vosypaná na záchodě a nebudu vědět, jestli mám do mísy strčit dřív hlavu nebo zadek.</div><div>Po čtyřech dnech (+ víkend) spaní zhruba 14 hodin denně a 10 hodinového nicnedělání jsem se začala překvapivě doma opravdu nudit. Proto, ač přes léčbu antibiotiky, jsem se včera vydala formovat tělo do tělocvičny a dnes deformovat mozek do práce.:-( Jsem taky zvědavá, jestli ještě někdy budu mít pocit, jako že nemám v uších špunty, už to trvá týden a taky to není ten nej pocit.</div><div>Pravda ale je, že si za svůj stav můžu sama. Před čtrnácti dny jsem se rozhodla, že mám Prahy plné zuby, a že je čas poznávat krásy naší země, a tak jsem společně se svým bývalým přítelem a jeho kamarádem odjela do Českého Lesa (název Sibiř by byl přesnější). Vyrazili jsme v pátek večer, a tak okolo osmé večerní jsme zanechali auto v poslední vesnici, kterou jsme mohli potkat směrem k našemu cíli. Cílem byla bývala (nyní z pochopitelných důvodů opuštěná) PS (pohraniční stráž) rota. Od vesnice k rotě asi 5 km - takže pohodička. Než se však stačili kluci ustrojit do svých obleků a návleků, tak mi začala být pěkná kosa. Pravda cestou jsme se pěkně zahřáli, ale než jsme pak připravili spaní, byla už jsem zas zmrzlá jak bobek. Spát jsem šla v tomhle: spodní prádlo, punčocháče, leginy, moirové kalhoty, pak ještě dvoje, dvoje ponožky, tričko s krátkým rukávem, s dlouhým rukávem, mikina, kukla na hlavu - a stejně mi nebylo vedro..hrozný. Ráno po probuzení mi začalo překvapivě týct z nosu, a když řikam týct tak opravdu, měla jsem sebou jen dva kapesníky, který byly do 15 minut úplně prochcaný a tak mi padla za oběť rulička toaleťáku. Tento víkend jsem přišla na památnou myšlenku, která by mohla zahajovat můj žebříček nej věcí, který nesnášim (viz předchozí zápisy) a to: "Všechno co je mokrý a má být suchý, je hnus" - konec citace. V sobotu jsme si udělali nenáročný výlet po okolí a večer udělali oheň - jupííí, bylo mi teplo a usušila jsem si kapesníky - ten večer celkem asi 4x. Leč dřevo došlo a šli jsme spát opět do morny, tentokrát ještě začouzený, protože tamní systém vymlácených oken nějak špatně odváděl kouř. Ráno asi v 10 hodin (oba dva dny jsme spali takhle dlouho, což vzhledem ke stupňům Celsia fakt nechápu), dali jsme si vydatnou snídani a vydali se na cestu zpátky.<br />Kupodivu po téhle akci jsem hned neonemocněla, tudíž jsem se musela vydat do míst, které mi vždy zajistily aspoň angínu, a to ke kamarádce na chatu do míst s podivným názvem Krucemburk. Tamní podnebí zafungovalo okamžitě, jen jsem vylezla z busu a usadila se na chatě, začalo mě bolet v krku - na některé věci se prostě můžete spolehnout, není to fajn? Zkusila jsem to rozehnat sloučeninou vína s colou a alkoholem ze zkumavky na místní diskotéce, ale nic. Druhý den jsem skoro celý prospala, jen s přestávkami na vyčůrat, najíst, napít, ukázat se hostitelům, aby si nemysleli, že jsem umřelá apod. Byla jsem celkem ráda, když jsem dorazila domu - láskyplně jsem se podívla na postel, nakrmila želvu, vybalila věci, umyla se, odřekla rande a šla spát...a v pondělí jsem nešla do práce a zbytek už znáte....</div> http://junjun.blog.cz/0703/pece-o-sebe-sama http://junjun.blog.cz/0703/pece-o-sebe-sama Wed, 07 Mar 2007 00:25:16 +0100 <div>Život v bídě je těžký.......vím, o čem mluvím, fakt. Výplatu mám za tři dny a moje hotovost čítá....1, 2,..celkem 55 Kč, teda vlastně 57,- , 2 koruny jsem ještě našla v kapse. Co si asi koupím? Nevím....těžká volba. Zlikviduji domácí zásoby jídla - ne, nepředstavujte si plnou ledničku, ale neni to tak hrozné - balíček plátkového sýra, kečup, hořčice, 3 vejce, (mrkev, salát- bohužel patří zvířeti v krunýři), mouka, olej, granko (bohužel nemam na mlíko:-((( ), těstoviny, čočka, suchary, čokoládové müsli - páááni, já mám jídla, takhle když si to člověk napíše:-))). Jo ještě vlastně konzerva tuňáka, ale to mi k tomu chybí chleba, tak si ho dam asi se sucharem. Moji finanční hotovost utratim asi za tiket - tiket Sportky a budu se opájet do neděle představou výhry milionů a přitom pít vodu, žužlat suchary a myslet na něco dobrého..:-) Se sázkou do Sportky ale počkam do pátku, nejsem si stoprocentně jistá, že mi vyjde palivo na 3 denní dojíždění do školy a zpět (už od zítřka jsem se rozhodla pro úsporné opatření a nepovezu se rovnou do školy, ale odstavim Favorítka na okraji Prahy a dál pojedu sockou, ach joo..), tak abych měla případně na autobus. Nebo bych mohla chodit pěšky, vstanu ve 4 h....Možná si řeknete, tak proč nejezdí autobusem už teď? Mám ráda chytré otázky......Prostě proto, že mi 57 Kč na 3 dny na autobus nestačí, zvláště za předpokladu, že si budu chtít debužírovat a koupit si třeba chleba. Po dlouhé době jezdim dokonce načerno v MHD a když potkam revizora, tak se tvářim neutrálně, klidně se na ně podivam, vůbec se jim nevyhýbám, anebo dělam, že telefonuju. Taky bych si měla koupit spoustu učebnic, který nám na tenhle semestr doporučili ve škole - celkem minimálně tak za dva tácky...odmítám...a tak jsem prozatim strávila příjemné 3 hodiny u kopírovacího stroje Xerox.<br />S penězi jsem na tom o trochu líp, než by se mohlo zdát - na účtě mám ještě 150 Kč, ty mi ale bankomat nedá a na pobočku nepůjdu, protože je to trapný a drahý - takže vlastně nejsem.:-(</div><div>Jinak do konce března si musim ve škole zvolit téma své bakalářské práce. Témat je dost, s potěšením musim konstatovat, že mi 98% z nich, vůbec nic neříká, anebo se mi zdají tak stupidní, že na ně nebudu plýtvat svojí vysokou inteligencí. Některá, ale znějí přesto velmi lákavě, např.: "<em>Ústavní charakteristika subsaharské černošské právní civilizace</em>" - k tomu bude jistě spousta informací snadno k sehnání. Do vyhledávače bych mohla zadávat třeba hesla: černoch, poušť, civilizace v Africe(je tam vůbec?) či právní stát a Afrika......</div><div>Přesto ale nepropadam panice. Téma jsem si předběžně vybrala, jen doufám, že o něm bude mít stejnou představu i vedoucí mé budoucí práce a příští měsíc jsem se rozhodla, že budu více sledovat za co utrácim peníze a hlavně!!! nesmim tolik prožrat - tudíž jsem zjistila, že i když jsem momentálně sama, tak si občas něco uvařim, ono přeci jenom jogurty lezou do peněz, zvláště, když jich k večeři snim třeba i 3.</div><div>Bohužel žádná hluboká myšlenka na závěr, musim šetřit elektřinu...</div> http://junjun.blog.cz/0703/tezky-zivot-studenta http://junjun.blog.cz/0703/tezky-zivot-studenta články Wed, 07 Mar 2007 00:00:39 +0100 <div>Tak jsem si letos dala poprvé novoroční předsevzetí. Originalita mě bohužel minula, a tak protože chlastání mám omezené ze zákona (jezdim každý den autem), můj sexuální život zrovna taky nepotřebuje nějaké omezení, spíš naopak (sakra!!), a tak mi nezbylo, než to všechno hodit na moji znovu probuzenou neřest, a to na kouření. Protože se však znám a nejsem krutá k jiným osobám, natož k sobě, tak jsem si řekla, že "<em>dobrého pomálu</em>". Ono nic se nemá přehánět. Moje předsevzetí spočívá v tom, že mám povoleno denně 5 cigaret - jak jsem však již řekla, nejsem žádnej kruťas, a tak když třeba nějaký den nebudu kouřit vůbec, tak si ten další můžu dopřát dvojnásobek limitu. Když nebudu kouřit 5 dnů, tak si pak můžu dát krabku a půl - to bude třeba, když budu vědět, že chci jít o víkendu někam pařit. Promyšlený bych to měla dobře, má to jen malej detail - asi si na to budu muset zavést speciální notes, nebo si dělat poznámky do telefonu, protože bych v tom měla za chvilku hokej.</div><div>Jinak, abych Vás seznámila předběžně s výsledky mého předsevzetí:</div><div>- dnes se píše 2. leden 2007 - za včerejšek tedy 1. 1. 2007 (pro tupější první den platnosti mého předsevzetí ) jsem dnes v cigaretovém mínusu a to: - 7 ks. Abych si napravila reputaci, tak to asi rozložim na celý týden, tudíž po dobu 7 dní bude můj limit 4 ks (dnes už můžu jen tři).</div><div>S novoročním předsevzetím souvisí také oslavy nového roku. Jelikož nerada propadam davovému šílenství, nešla jsem na "ŠOU" nejmenované komerční televize a neopila jsem se. Pravda je, že to druhé jsem neplánovala. Vysvětluju si to tím, že za dobu co se dopravuju do práce vozem, tak jsem si odvykla pít - v hospodě piju už zásadně pouze Coca colu, Vídeňskou kávu, či černorybízovej džus. Druhá varianta ovšem je, že moje tělo si pamatovalo poslední alkoholickou akci a nemělo chuť doplňovat - abyste z toho taky něco měli: 23. prosince, tedy den před Štědrým dnem jsem se pěkně zlila. To bylo tak. Byla sobota a s kamarádkou jsme si řekly, že půjdeme tančit. Protože však dámy chodí vždycky později, tak jsme začaly trošku popíjet už u ní. Nejdřív to byla lahvinka bílého vínka (básním:-)))) ). Protože se náš počet po chvíli o jednu rozrostl (tedy na 3) byly jsme s vínem brzy na dně. U téhle kamarádky jsem nebyla zdaleka poprvé a už nějaký ten alkoholový dýchánek jsem tam zažila - co si pamatuju naposledy, tak když nám došly donesené zásoby tak jsme tam likvidovaly "bourbon", tentokrát jsme museli vzít za vděk "tuzemáku". Bylo ho celkem dost. Náš počet se rozrostl na čtyři (opravdový počet osob, ne oční vidina způsobená přílišnou hladinou alkoholu v krvi), přesto však ve třech jsme vyžahli flašku a třičtvrtě. Nikdy bych nevěřila, že jsem schopná něco takovýho vůbec pít, ale tentokrát jsem se s tím nějak smířila.:-))))) Abych si úplně nezdegenerovala chuťové buňky, tak jsem si pro vylepšení dala ještě jablíčko (myslim to tekutý) a na závěr jsem to zakončila neznámým množstvím Bohemia sektu (neznámým proto, páč jsem to pila rovnou z lahve a nekontrovala jsem úbytky). Výsledkem bylo, že se mi pěkně motaly končetiny a hlava, tudíž netrvalo dlouho a přerazila jsem se o schody, židli a stůl dohromady (památkou a zároveň výstrahou na tento čas nechť mi je modřina jak hovado na pravé noze). Na závěr večera (nebo rána) mi kamarádka poskytla předem dohodnutý azyl - padla jsem na postel, neschopná se ani svlíknout a ačkoliv jsem měla v hlavě pocit, že mi tam projíždí nákladní vlak do dvou minut jsem byla tuhá - zato to ráno....Od rozskočení lebky mě zachránila růžová lentilka s názvem Ibuprofen.<br /><br />Nevím proč, najednou jsem si vzpoměla na jednu hru z mého dětství - jmenovala se "<em>Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!"</em> - kromě toho kafe s cukrem a čaje jsem si ten večer zahrála všechno....</div> http://junjun.blog.cz/0701/predsevzeti-a-tak-obecne http://junjun.blog.cz/0701/predsevzeti-a-tak-obecne články Tue, 02 Jan 2007 20:25:13 +0100 <div>Konečně mam i doma internet..jupijééj. Tzn. že místo zírání na televizní obrazovku, zírám na počítač. Ostatně co se týče televize, rozhodla jsem se, že si dám duševní očistu a bednu si nebudu pořizovat - v některých společnostech si možná nebudu mít s někým co říci, ale moje obzory se určitě daleko více rozšíří - v poslední době jsem například zjistila, že bych si měla koupit Český jazyk tak pro 5. třídu ZŠ, nebo alespoň pravidla českého pravopisu. Vrátim se ale zpátky k Internetu. Protože jsem právě rozešlá (tzn. že sama), tak jsem dneska z čisté zvědavosti zašla na seznamku a chat. Obzvláště v seznamce se mi líbí dost častá fráze: "hledam normální holku" a jak se tam hezky všichni stavěj do pozic romantickejch a spřízněnejch duší a že foto potěší. Cha. Druhý cha - foto potěší, ale někdy dokáže pěkně vyděsit, přinejlepšim aspoň doost pobavit. Představte si ale inzerát typu:<br /><br />"<em>Ahoj, je mi 25 a hledam ...prostě holku na občasné potkání, možná i něco víc. Foto posílat nemusí, ksicht mě stejně nezajímá..</em>"<br /><br />Ale upřímnost nade vše, ne??:-)))<br /><br />Chat byl taky zábavnej, začal se se mnou bavit kluk s velmi inteligentní přezdívkou "krasavec" a stejně inteligentní byl i jeho projev. Jen pro přiblížení situace - byla jsem v místnosti s názvem - flirtík - nebo něco takového. Hned poté co jsme se zhruba popsali, mi poslal ne e-mail svoje fotky. Celé postavy a celého údu a potom mi důvěrně sdělil, že zrovna masturbuje a že to má nejradši zezadu. Prej jako hřebec. Málem jsem sežrala počítač..Přestal mi psát po mé zprávě, kde jsem mu řekla, že zezadu je to vážně dobrý, protože můžu kdykoliv odejít.... Asi jsem mu pokazila atmošku.:-)))))<br /><br />Holt seznamování přes net asi není pro mě, naštěstí to zatim nepotřebuju a podobné "krasavce" přenecham nějakým "normálním holkám se smyslem pro romantiku"......</div> http://junjun.blog.cz/0612/on-line http://junjun.blog.cz/0612/on-line články Fri, 01 Dec 2006 22:18:10 +0100 <div><strong>5. den: 8. 8. 2006</strong></div><div>Jen tak na okraj - naši sousedé ve stanu opět souložili - cca v 6 ráno.</div><div>Dnes byla na programu Koločava. Nejdřív jsme zavítali do místní školy - vypadala (alespoň) zvenku zhruba stejně jak základky u nás. Byla zde možnosti i ubytování, ale to jsme zrovna nepotřebovali. Uvnitř bylo muzeum Ivana Olbrachta (to je ten spisovatel co napsal román Nikola Šuhaj Loupežník). Muzeum....spíš taková výstavní místnost. Byly tam různé fotografie, obrazy, dokumenty, nástroje, kroje..prostě od všeho trošku. Když se tam natlačila tlupa cca 35 lidí, tak tam celkem nebylo k hnutí. Překvapivé je, že na Ukrajině moc Nikolu Šuhaje nemusej - pro ně to byl prostě vojenskej zběh. Podle toho taky vypadá jeho hrob - i když kdo ví, jak ten vlastně vypadá, protože na výběr jsme měli hned ze dvou. Názory se totiž různí, kde je vlastně Nikola vůbec pohřben. Na každý pád, oba domnělé hroby byly dost stranou od ostatních. Vstup na místní hřbitov byl taky moc fajn, brána byla zavřená, prý už hodně dlouho, tak se tam lezlo přes plot - lezou tam tak i domorodci, tak jsme se nemuseli stydět.:-) Úprava hrobů je úplně jiná než u nás - většinou žádné kamenné desky, jen kovový kříž s tabulkou se jménem, popř. podobizna - přes kříž je ještě hodně často přehozen věnec s umělých květin - to vypadá z dálky docela efektně, zblízka už poněkud méně. Co jsem nepochopila, proč skoro na každém hrobě měly převrácenej dnem vzhůru kovovej kýbl. Jinak když už jsem u týhle problematiky (tím nemyslim rezavý kýble, ale duchovno), tak čeho si každej turista na Ukrajině všimne, že tam mají v moc dobrým stavu kostely a spoustu nových je také rozestavěno. To moje nevěřící povaha nějak nemůže pochopit, vlastní barák jim kolikrát padá na hlavu, hlavně že mají zbrusu novej kostel. Taky kolikrát na Ukrajině uvidíte, že mají v zahradách (teď opět nevím jak to nejlépe pojmenovat) něco jako krucifiksy - taky velmi pečlivě upravené. K tomu nám průvodkyně řekla, že to znamená, že v rodině někdo tragicky zahynul.</div><div>Po projití koločavského hřbitova jsme opět přelezli plot a vrátili se zpět do vsi. Ještě jedna odbočka, na Ukrajině pravděpodobně nefunguje svoz odpadu, protože dosta často tam narazíte na haldy plastovej flašek a jinej bordýlek. Jo, byla holt doba kamenná, bronzová a tam je teď plastová. Aspoň, že to nepálej (nebo to tak aspoň nevypadalo). Pravda ale je, že na Ukrajině je nádherná krajina, ale když se tak kocháte panorámatama a pohlédnete si pod nohy, tak vám to občas zkazí náladu. To ani na pražskejch ulicích není kolikrát takovej čurbes jako tam - v přírodě pomalu civilizací nedotčené. To je celkem velká škoda, občas nás to nepříjemně vrátilo do reality.</div><div>V Koločavě jsme došli do místní jídelny na oběd. Průvodkyně nás sice varovala, že nádobí není sice nejčistší (já vím, zasa prudim s hygienou), ale zachovali jsme se jako správní dobrodruzi a šli jsme.:-)) Byla to nevelká místnost, cca 10 stolů a o plnost našich žaludků se postarali dvě místní Ukrajinky. Nejdřív jsme si dali polívku - ta byla dobrá a potom asi to byla kukuřičná kaše??, na tom škvarky a ještě něco. To bylo zajímavý, ale na můj vkus strašně mastný, tak jsem k tomu upíjela od Karla pivo, abych trochu neutralizovala tu mastnotu, protože jsem měla strach, že by to můj žaludek nemusel zvládnout. Pak jsme se ještě dočkali místních vyhlášenejch pirohů, který jsme do tý doby nemohli vůbec nikde sehnat, sice taky mastnější než musim, ale jinak mňam. Někdo šel ještě courat po okolí, ale my jsme vzali zavděk přístřešku a přepadlo nás nicnedělání. Povídali jsme si s jednou z těch Ukrajinek (to že řikám povídali, znamená že ona uměla celkem česky, ne že bychom se my nějak výrazně zlepšili v ukrajinštině). Říkala, že má dceru v Praze a prodala nám flašku prý moc kvalitní vodky. Vzhledem k tomu, že jak jsme poznali místní lidi, tak si myslím, že nám dala opravdu dobrou. Opravdu, alespoň v těch malých vesničkách na nás byli moc hodní, a když jsem viděla, že život tam není žádnej med, poněkud se změnil můj názor na Ukrajince.</div><div>Taky jsme se stali svědky prodeje selátek - ty měla jedna tamní paní normálně v kufru žigula - na seně tak 7 selat. Na střeše potom hnůj v přepravkách - prostě pojízdnej chlívek.:-)) K nahlédnutí ve fotodokumentaci v galerii.</div><div>Veselý bylo, když jsem se sháněla po záchodu, tak průvodkyně říká, to je tam a tam a hlavně - je to tam napsaný. Móóóc vtipný, když neumíte azbuku. Protože písmeno "ž" v azbuce se ani při velký fantazii nepodobá tomu našemu. Aspoň, že písmeno "m" maj stejný, jinak bych šla klidně na pány - ono by to bylo ale asi stejně jedno.</div><div>Pak už jsme Koločavu opustili, a rozjeli se dále. Vzhledem k tomu, že se blížila večerní hodina a měli jsme opět stavět stany, začali se stahovat mraky a padat voda.</div><div>Přejeli jsme do vesnice Jasiňa, ale nakonec jsme spali v Lazeščině. Opět jsme byli ubytovaný na zahradě místních lidí, mohly jsme spát i vevnitř, ale kdo by odolal možnosti stavět mokrej stan (spíš nám docházeli finance, bylo to za příplatek). Úžasný bylo, že tam byla i sprcha - sice na dešťovou vodu z kádě (plavala tam v ní taky mrtvá žába), ale bylo to super. Po očistě jsme si šli sednout do hospody (všimněte si tý logiky), která byla hned vedle našeho tábořiště. Tam se nám sedělo dobře, pili jsme pivo a dostali jsme na ochutnání vodku - jmenovala se nějak jako Ethalon. Název pravda nebudí moc důvěru, ale byla fakt výborná. Vodku normálně nemusim, ale tahle - ta byla! Seděli s námi u stolu naše dvě opatrovatelky, naši výkonní milenci (o nich jsem již psala), naši řidiči a ještě dva Ukrajinci - jeden z nich Ivan - jeho rodině patřila tahle hospoda a ještě jeho kamarád. Ivan uměl výborně česky - pracoval mimo jiné v Praze ve Staropramenu. Protože nás výborně hostil, máme na něj kontakt, kdyby byl v Čechách a něco potřeboval, tak že se může ozvat.</div><div><strong>6. den: 9. 8. 2006</strong></div><div>Tak dnes nás čekal náročný přechod masivu Černá Hora. Ráno jsme zbalili batohy, někdo i stany a hurá na cestu. Přijelo pro nás výstavní vozítko - prastará nákladní Tatra (přesnej typ nejsem schopná určit) - naskládali jsme se společně s báglama na korbu a vyjeli jsme. Fajn cesta - když uvážíte, že celou cestu stojíte různě ohnutí a ještě ani ne na svejch končetinách, vdechujete výfukovej bordel z Tatry (jedno vyfuknutí se rovná tak 10 cigaretám) a občas máte co dělat, aby jste z této atrakce nevypadli - silnice 1. třídy na tomhle úseku nějak nebyli. Skvělej ozdravnej pobyt.:-)) Po ujetí zhruba 10 km této krasojízdy jsme dorazili na místo. Dnešním cílem bylo vyškrábat se na nejvyšší vrchol Ukrajiny a to na Hoverlu (2061 m), pak se trošku seškrábat dolů a najít nocleh a další den zase trošku stoupat na Pop Ivan (2021 m) a pak prudce klesat.</div><div>Začátek túry začal hned skvěle - šli jsme špatnou cestou.:-)) Naštěstí nebo jen naneštěstí jen kousek, ale kdyby jsme šli celou cestu tudy, sice bysme nevylezli na Hoverlu, ale bylo by to výrazně pohodlnější.</div><div>První úsek byl vražednej - vzhledem k tomu, v jaký časový prodlevě píšu tento zápis, tak už si nepamatuju jestli to byl úsek o délce 1 km nebo 3 km, ale abychom se nehádali tak dejme tomu tak 2 km. Tudíž 2 km velmi prudkého stoupání. Sluníčko nám na cestu pěkně svítilo, takže jsme byli za chvilku všichni zpocení jak dobytci (viděli jste už někdy zpocenýho dobytka??). Cestou nahoru jsem vzpomínala na naše praprapraprapředky a přemýšlela jsem, jakýho vola napadlo postavit se ze čtyř na dvě nohy. Ve čtvrtině nás opustili první odpadlíci vymlouvající se na astma a podobné civilizační choroby. Po prvním hrozném úseku už cesta celkem šla, dokonce někdy byla i 5 m rovina.Výhled byl krásnej - fakt zážitek. Když jsme se dodrápali cca do výšky 1 800 m začala být opět mlha, s mlhou přišla i větší zima, pak přišel drobnej deštík, kterej nás bičoval z pravé strany (takže jsme byli z pravé strany úplně promáchaný). Z těhletěch všech krásnejch a příjemnejch věcí vzniklo absolutní neviditelno. Dobře jste viděli tak 5 m před sebe, pak už nic. Hoverla je hora zrádná - každou chvilku už jsme očekávali, že budeme na vrcholu - cestou jsme potkávali jiné zoufalce, kteří nás povzbuzovali sdělením, že už jsme tam za chvilku. Tak jsme se drápali, drápali ještě asi tak další půl hodiny. V tu chvíli ze mě spadli všechny moje horolezecký vášně a začala jsme si v duchu nadávat, proč lezu na tak kurevsky vysokou horu navíc ještě v tak debilním počasí. Myslím, že jsem v tom nebyla sama, protože když jsem se ohlédla po ostatních spolulezcích i oni měli na tvářích zarputilé výrazy. Celou cestu nahoru jsem doufala, že vrchol bude alespoň výš než ta mlha, že odměnou bude nádherný rozhled do krajiny. Myslíte, že byl?? Nééé, tam bylo ze všeho nejhůř, navíc když se člověk zastavil, a přestal se soustředit na to, aby nesklouznul po šutru a nezlomil si pastelku nebo aby se nezřítil do propasti, začal si o to víc uvědomovat mokré oblečení na sobě, kterému mu navíc přítomný vítr neustále ještě víc lepil na tělo (další bod do mého žebříčku nej věcí). Nahoře bylo lidí jak na Václaváku a podobnej "pořádek". Udělali jsme památeční foto - kdybych se vyfotila v Praze, když je zrovna inverze před nějakým patníkem vypadalo by to zhruba stejně. Pravda ale je, že bych asi nebyla modrá zimou. Natlačili jsme si do hlavy müsli tyčinku a pokračovali v cestě dál. Průvodkyně nám sdělila, že naším cílem je těď najít jakési jezero, u kterého bychom měli rozložitl stany. Jezero však bylo taky ve výšce cca 1 800 m, tudíž ještě v úseku kde bylo ono neviditelno a hnusno. Chvilku jsem si myslela, že se překonám (trvalo mi to asi 150 m sestupu) a že jako budu pokračovat v cestě. Ale při představě, že budu někde v zimě, celá mokrá stavět stan, bude mi klendra a nebude ani šance se někde usušit, mě rozhodnutí pokračovat v cestě pomalu opouštělo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si na Hoverlu vylezla podruhé, tentokrát ale z druhé strany. Občas přemýšlím, proč mi to nepálí trošku rychlejc. Stačily jsme se Zuzkou totiž slézt poněkud dolů, než jsme si řekly, že se na to můžem.... Když jsme se dostaly do fáze, že jsme zase začaly klesat, padla na nás depka - z mlhy, zimy, z toho, že nevidíme na krok a tak. Nevim, co bychom dělaly, kdyby si jedna z nás vyvrkla kotník (při této diagnóze si vzpomenu vždycky na svoji kamarádku, že Zdeni?). Zhruba po půl hodině motání se v mlze, jsme se dostaly do míst, kde už bylo vidět a tak se nám zlepšila nálada a byla to taková pohodička. No, pohodička, jak se to vezme. Kdo už někdy stoupal například čtyři hodiny do kopce, moc dobře ví, že si docela mákne na stehna. Pro ještě lepší efekt doporučuji, dát si úplně na hoře (tedy jako v cíli) tak půl hodiny voraz. To vám totiž ty svalíky pěkně ztuhnou a při cestě dolů se vám budou krásně podlamovat nožičky. Ještě jedna příhoda... Jak tak klesáme já najednou na Zuzku...chytla jsem jí za ruku a řikam.."ty vole, pozor" a úplně jsem ztuhla. Důvodem tohoto mého chování bylo to, že jsem si myslela, že jsem spatřila medvěda. Ono by to klidně bylo možný, ale tentokrát to byla kráva. To byste nevěřili, jak jsou si tahle zvířata podobná.:-)))))))))))) Po úspěšném slezení dolů, jsme měli před sebou ještě úspěšných 10 km cesty do vesnice, kde jsem tábořili. Taky byste byli s této představy nadšení, to mi věřte. Začal se ze mě vytrácet i poslední zbyteček pozitivní nálady - bolela mě chodidla, vůbec celý nohy, měla jsem votlačený ramena od báglu a vytřepanej mozek z hlavy (to z toho prudkýho sestupu dolu). Přemýšlely jsem se Zuzkou, jestli si někoho stopneme - v tu chvíli ovšem vyvstala otázka, jestli si budeme mít vůbec koho stopnout. Nestihly jsme ujít pořádně ani deset minut a za námi Tatra. Ani jsme nemusely mávnout, sama zastavila (pravda, tak úplně sama ne, měla řidiče:-)))) ) - to se vraceli Ukrajinci z práce z lesa - srandovní bylo, že ženské byly úplně fialový od borůvek. Vylezli jsme na korbu, tak si nás chvilku rozstrkávali, kdo vedle koho bude sedět a jelo se. Ten den se na turistiku chtivé Čechy smálo štěstí - na korbě Tatry byla totiž skupinka asi 4 dalších Čechů z druhého zájezdu a cestou jsme ještě nějaký posbírali. Tahle cesta byla libovka - seděli jsme (pravda sice jsme měli trochu vomlácený zadky, jak to skákalo po dírách na cestě), koukali po okolí a já jsem se snažila ještě rozumět tomu, co mi povídal ukrajinec co seděl vedle mě, protože však většina z nich rozumí a mluví česky , tak se mi to doufam i celkem dařilo. Jinak ten den jsem všude viděla medvědy (přestrojený za krávy) - jak jsme jeli na korbě, tak jsem zas v periferním vidění zahlídla nějaký velký hnědý zvíře. Hned jsem Zuzce sdělila: "ty vole, já už zas myslela, že je to medvěd" - tato moje věta vyvolala velké pobavení všech Ukrajinců na voze. No jo, Češka z města a navíc z Prahy...<br />Poté co nás náš super "taxík" dovezl na místo určení, chtěly jsme jim se ségrou dát aspoň nějaký peníze, protože nám to fakt pomohlo a navíc nás opravdu příjemně překvapilo, že nás vzali sami od sebe (když teda pominu, že jsme se Zuzkou strašně krásnééé...:-)))) ) - dokážete si vy sami představit, že v nějaký díře po granátu, kde máte třeba postavenou chatu, potkáte japonskýho bloudícího turistu (za předpokladu, že se japonští bloudící turisté začnou zajímat o český venkov) a sami se mu nabídnete, že ho odvezete třeba na nádraží? Tam by z toho mohlo něco kápnout, jabka (=japonci) jsou celkem štědří, třeba by vám dali svůj foťák - tak až nějakýho potkáte, tak to zvažte:-))) No, ale ti Ukrajinci si od nás nevzali ani hřivnu, tak jsme jim jen poděkovali a zamávali na rozloučenou.</div><div>K úplné mojí spokojenosti mi ještě chybělo, jak oznámit Manželce, že budu spát u nich ve stanu - horolezec Karel mi totiž odstoupal se stanem. Manželka naštěstí měla soucit.<br />Po náročném výletu jsme šly zase spáchat hygienu do nejluxusnější (jediné) sprchy, kterou jsme potkaly za celý pobyt. Když jsem se krásně vysprchovaly zjistily jsme, že si v oné nádrži na dešťovou vodu, která pak sloužila ke sprchování, další účastnici zájezdu perou prádlo a myjou nádobí - nevim v jakym pořadí.... No, a tak jsme si šly taky umýt ešusy...<br />Už si fakt nepamatuju, jestli jsme šli ten večer do hospody nebo ne...</div><div><strong>7. den: 10. 8. 2006<br /></strong>Hned po ránu se mi nepatrně zkazila nálada. Zjistila jsem, že moji tajně objevenou, čistou a téměř nezápachající kadibudku, nejenže někdo objevil, ale taky znečistil - dobytek. <strong><br /></strong></div> http://junjun.blog.cz/0611/ukrajina-2-cast http://junjun.blog.cz/0611/ukrajina-2-cast na cestách Thu, 16 Nov 2006 14:32:00 +0100 <div><strong><em>Ukrajina 4.8.2006 - 13.8.2006</em></strong></div><div>Putování po stopách loupežníka Nikoly Šuhaje.</div><div><strong>1. den: 4.8.2006</strong></div><div>Tak konečně nastal den odjezdu. Vyrážíme v odpoledních hodinách z Černého Mostu. Ještě než vyrážíme, však nabíráme mírné zpoždění, protože díky dokonalé "schopnosti" naší cestovní kanceláře informovat své zákazníky (hlavně všechny) o případných změnách odjezdu nebo díky neschopnosti některých účastníků číst e-maily se někteří nedostavili na místo určení. Ještě že jsou mobily. Nakonec nás našli. Nastalo mírné zklámání, čekala jsem krásnej moderní autobus (se záchodem) - přijela nová klimatizovaná karosa (bez záchodu). Nakonec ještě že tak, ono přeci jen Ukrajinu moc západních turistů nenavštěvuje a nějakej hypermoderní autobus by byl v záplavě žigulů poslepovaných vším možným jak pěst na oko. Čeká nás noční přejezd přes Slovensko. Ráno cca v 9h jsme na hranicích Slovenska s Ukrajinou. Opět proběhlo nepatrné zdržení, protože jeden spolucestoval při hledání vhodného místa k vyprazdňování u jedné benzínové pumpy, přehlédl takový nepatrný vybetonovaný kráter v zemi. Tudíž se jelo do nemocnice - naštěstí zranění nebylo vážné, takže v následujících dnech mohl s námi klusat po horách.</div><div><strong>2. den: 5.8.2006</strong></div><div>Hned zrána jsme se tedy ocitli na Ukrajinských hranicích. Průvodkyně nás varovala, abychom byli trpěliví. Nakonec jsme tam strávili pouho pouhé 4 hodiny ! Mohlo to být horší např. 6 nebo 8. Na Ukrajinských hranicíh máte celkem problém, když se Vám začne chtít na záchod - pomalu vás totiž ani nepustí z busu. Nakonec se nám to přeci jen podařilo. Tak jsme se sestrou vydaly na místní toalety (tohle slovo se k tomu co následovalo ale opravdu vůbec nehodí). Pravda průvodkyně nás varovala, že nás čekají "díry do země", ale přeci jen když stál člověk před objektem ve kterém tyto místnůstky byly, ještě v něm byla trocha naděje, že to bude tak nějak "v pohodě" - zvlášť když je to na hranicích, kde by to mohlo být trošku reprezentativní. Ne, ne, byla to HRŮŮZA!!! Když jste vstoupili, nejvíce Vás ochromil smrad a potom prostředí (nebo naopak ale obojí bylo dost intenzivní). Hned při vstupu byl kamrlík ve kterém byl neuvěřitelnej brajgl - patrně tam sedívala hajzlbába nebo dědek (možná tam ještě byl/a - zahrabaná v tom svinci) - na každej pád naštěstí po nás za ten "luxus" nikdo peníze nechtěl. Ale pokračujem....Všude po zemi byla voda - teda aspoň doufám. Když o tom tak s odstupem času přemýšlím, asi tam ale ani voda zavedená nebyla...Největší chuťka byl příchod ke kabinkám - jednoduše řečeno - tureckej záchod, kterej v posledních 10 letech (možná ale nikdy) nikdo nečistil - ani malinko. I stěny vypadaly jako by je někdo posral (pro slušně vychovaný, předchozí slovo jste si měli vypípat). V tu chvíli začínáte mít dávivej pocit v krku...anebo alespoň pocit, že jen dýcháním tohohle ovzduší chytíte žloutenku všech typů. S největším sebezapřením jsme vykonali potřebu, a pak jsme čtvrt hodiny běhaly po trávníku, abychom neinfikovali autobus. Pravda byla, že chodit jinam než na místo jimi určené bylo celkem o vrácení zpět do republiky. Při zabíjení zhruba třetí hodiny na hranicích zíraním z okna, jak jim to pěkně "jde od ruky" jsme totiž byli svědky následujícího incidentu: paní se chtělo na záchod - nechtělo se jí riskovat žloutenku - šla za křoví - byla zpozorována celníkem - celník povolal dalšího celníka - pak přišli ještě další tři - křik - pokus o vysvětlení - křik - příchod nejvyššího šéfa (měl největší čepici) - odevzdání pasu - divoká gestikulace + křik - vrácení pasu, divoká gestikulace a zlý pohled. Ještě to dobře dopadlo, navrácení zpět do ČR se nekonalo.</div><div>Po 4 hodinové prohlídce ukrajinských hranic jsme vyjeli směr Užhorod - hlavní město Zakarpatské Ukrajiny. S hlavním městem u nás v Čechách se to nedává srovnávat - je to takové menší městečko, přecpané auty, na pohled nic moc. Navštívili jsme tam hrad, skanzen - ten je hned vedle hradu a národopisné muzeum - to vypadalo jak z první republiky - zaprášená zvířata na zaprášené podestýlce - ale mělo to svoje kouzlo. Skanzen se mi moc líbil, dřevěné roubené domečky a uprostřed všeho dřevěný kostel (jestli znáte film Van Helsing, tak něco v tom stylu). V každém domku byla "bábuška" ochotná podat přednášku o tom, kdo v domečku bydlel (vzhledem k mojí schopnosti v prvních dnech rozumět ukrajinsky mi to bylo stejně na nic) a ještě víc ochotnější vnutit Vám upomínkové předměty - ale to je konec konců všude. V Užhorodě měly zrovna vdávací se období - všude samá nevěsta. V kostele jedna svatba za druhou, poté se přemístili do skanzenu, kde se fotografovali. To jsme se mezi nimi cítili jak vandráci - on si sice Čech při představě Ukrajince představí chlapa v mokasínech, manžestrové košili, kalhotách (možná kdysi k obleku) a kožené bundě (model z r. 1980), ale při svatbách byli všichni krásně oblečení - páni v oblecích, ženy v modelech kolikrát přesně dle poslední módy, krásně nalíčené a učesané. Vůbec (alespoň v Užhorodu) chodily Ukrajinky jak z cukru.</div><div>V Užhorodě jsme také navštívili místní trh - myslím že ukrajinsky "rynok". To je taky zážitek. Obzvláště mě zaujaly vepřové hlavy pohozené jen tak na kachlíkách (samozřejmě nechlazené) obklopené mouchami. Trhem se linul takovej zvláštní "puch" a bylo tam docela dost psů požírajících odpadky.</div><div>Po prohlídce města jsme naskákali opět do autobusu, a odjeli směr tábořiště. Počasí nám však začalo přát - v momentu kdy jsem se blížili k tábořišti začalo pršet..... co pršet lejt. Výborný počasí na stavění stanu, obzvláště když ho stavíte poprvé. Pomlčím o tom, že jsme se s Karlem štěkli.</div><div>Na závěr dne jsme šli já, Zuzka a Manželka a poté Karel (podotýkám za vytrvalého deště) spáchat hygienu do místní říčky - sice jsem riskovali omrzliny, popř. přinejmenším alespoň pořezané končetiny, ale bylo to osvěžující. Nakonec myslím, že jsme byli nejčistotnější z celého zájezdu.</div><div><strong>3. den: 6.8.2006</strong></div><div>Ačkoli přes celou noc vydatně pršelo, ráno se na nás přece jen usmálo....no, spíš jen přestalo pršet. Rozhodla jsem se, že někdy sestavím žebříček věcí, který nejvíc nesnáším (jen tak pro příklad: zavazování nacucanejch tkaniček od bot, zamotaný vlasy v kartáčku na zuby, a co mělo to ráno velký význam pro moji náladu bylo balení mokrýho stanu). Naházeli jsme do sebe snídani, sbalili věci, mokrý hadry jsme rozvěsili k velké radosti řidičů do autobusu (dokážete si představit ten vzduch za chvilku) a vyjeli jsem poznávat další krásy Ukrajiny. Tentokrát byl na programu dne přechod nejkrásnější ukrajinské poloniny Boržava. Cestou jsme potkávali pasoucí se krávy, ovce a tak. Výstup byl poměrně náročný - pořád do kopce. Bohužel jsem nevydržela. Zdeptalo mě počasí. V nižších výškách byl hezký výhled, ale čím výš, tím větší mlha, zima a hnusno (a tím myslím opravdu hnusno - kosa, prudkej vítr s takovým tím drobným ale zato intenzivním deštěm - a hlavně žádnej výhled. Tudíž nás asi 5 (a jak jsme později zjistili ještě 10 předtím - ty to ale měli z nedostatku fyzické kondice:-)) ) usoudilo, že drápat se nahoru, abychom viděli mlhu nemá žádnej efekt. Tak jsme zase slezli dolů - ale prej už jsme byli blízko vrcholu. Snažím se totiž předcházet nepříjemným věcem - například mokrejm botám - ty taky řadím do svého žebříčku, zvláště když jsou vaše jediný. Statečná skupinka, která pokračovala až na vrchol dorazila asi o necelou hodinku později než my, úplně zmáchaný, ale vypadali spokojeně. Já se Zuzkou jsme však nezaháleli, během jejich nepřítomnosti a tudíž času, kdy nebylo co dělat jsme se snažily usušit mokré věci. Například 15 minutové sušení tropika ze stanu. To se dělá tak: vezmete mokré tropiko - složíte ho do velikosti abyste ho mohli držet nad hlavou a nepřerazili se o něj - vyberete si nějaké příjemné místo, kde se Vám bude dobře běhat - uchopíte tropiko - paže zvednete do výše - a běháte, a běháte, a běháte.....a vypadáte jako magor. Namáhavé, leč poměrně účinné. Doporučuji však sledovat předpověď počasí. Večer, když jsme měli stavět stany zase začalo pršet a naše krásně vysušená tropika, byla opět mokrá. Naštěstí déšť ustal. Tentokrát jsme tábořili v Siněviru</div><div>Po příjezdu na nás Siněvir (je to národní park, to ale nikomu nebrání, aby tam bydlel) nepůsobil nijak vlídně - zablácené cesty, cestou jsme minuly opuštěný hotel, který postavil nějaký milionář, ale nějak mu to nesypalo, tak to tam nechal a navíc nám průvodkyně začala vyprávět hrůzostrašné historky, jak jsou lidé ze Siněviru odříznutí od světa, že žijí v komunitě jen mezi sebou, že jsou místní mladíci docela výbušní (zvláště když jde o holky) a jakmile že uvidí neznámou holku, že ji přinejmenším znásilní a že když se schyluje k šarvátce, že nejdou pro ránu daleko. Takže já osobně jsem vjížděla do Siněviru s představou, že tam bude půlka obyvatelstva degenerovaná (nepřítomné pohledy, rozštěpy rtů, křivé končetiny). Cestou jsme dali přednost několik kravám a byli jsme na místě. Jak nás spatřili místní, obzvláště majitelé kolib, začal "bordel". Na náměstíčku totiž byly 3 koliby a z každé se začala linout velmi hlasitá hudba - ukrajinské disco. Snažili se nás tím přivábit do svých podniků.</div><div>Tábořili jsme vlastně na zahradě jednoho z místních. Přeskákali jsme kravince, postavili stany, někdo absolvoval saunu (docela častá místní atrakce) a někdo šel rovnou do koliby. To jsme byli i my, protože jsme měli strašnej hlad a pečlivě zabalené čínské polívky, zrovna nebylo to, po čem naše hladové žaludky toužili. Projevila se v nás touha zvířete - chtěli jsme maso. V kolibě bylo fajn, začouzeno, trošku nedýchatelno, ale fajn. Samozřejmě jsme museli ochutnat místní specialitu - šašlik (nejsem si úplně jistá, jak se to správně píše). Pro neznalé je to napíchnuté skopové (mělo by být jehněčí), opečené na ohni. Buď máte štěstí a dostanete měkké maso, nebo musíte spoléhat na svoje zuby - skopové je takové gumové. Dostanete k tomu ještě takovou dobrou červenou omáčku. A protože jsme se měli dobře, tak jsme si k tomu dali pivo, víno, vodku a tak dokola. Když jsme konečně dožvejkali šašlika, začali jsme bedlivě pozorovat dění u ohniště. Na břesknou ukrajinskou muziku (líbila se mi tak, že jsem si později jednu kazetu pořídila i domů) to tam totiž začínali rozjíždět místní. Nám to nedalo, a protože nás i místní vybízeli, tak jsme se k nim přidali. Nejdřív jsme byli jen asi 4 holky, a pak půlka zájezdu. Je to hukot - ta jejich hudba je totiž opravdu celkem divoká a poskakujte na to 2 hodiny v kuse v totálně začouzený kolibě. Plíce holt neměly svůj den. Před kolibou byla ještě jedna dobrá věc - kdo se chtěl nalokat čerstvého vzduchu, si mohl zatroubit na....a teď nevím jak se tomu říká. Je to takovej strašně dlouhej, ale rovnej lesní roh. Zdá se to jednoduše, ale pro mě holt dechové nástroje nejsou - podařilo se mi z toho vyloudit jen takové pšoukání.</div><div>Večer hygiena v příšerně studený říčce a spát. Protože jsme stany jsme už měli postavený tak nepršelo.</div><div><strong>4. den: 7. 8. 2006</strong></div><div>Tak takhle jsem se dlouho neprobudila. Těsně za naším stanem si totiž postavila stan dvojice postarších milenců - jak byli postarší, tak byli neuvěřitelně sexuálně aktivní. Probudili se zhruba v 6 h ráno, tak půl hodiny krafali, a když svým kecáním vzbudili všechny okolní stany co měli v doslechu tak na to skočili. Paní to prožívala (nebo spíš hrála), a tak nešetřila na hlasovém projevu. Výborný. Leželi jsme ve stanu, hlavu zabořenou ve spacáku a řezali jsme se jak blázni.</div><div>Ale zpátky k programu. Dneska jsme měli na programu prohlídku muzea vorařství na řece Těrebla. Byla k tomu krásná procházka, kupodivu i svítilo sluníčko. Cestou jsme potkali spoustu krav a byli jsme svědky i malého souboje (mezi krávama). Muzeum bylo poničené povodněmi, ale byli tam vystaveny staré nástroje a tak podobně s popiskami v azbuce (takže jsem zase věděla oč jde.:-))))). Měli jsme tam i místního průvodce - průvodkyně se chtěla vyvlíknout z překládání, a tak si naivně myslela, že jako budeme všichni rozumět. Naštěstí se mezi námi našlo pár mladších ročníků, kteří nepamatují povinnou ruštinu na škole, a tak jak já tedy rozuměli každému 10 slovu, někdy i 20tému. Místní průvodce byl roztomilej chlapík, mohlo mu být tak mezi 35 - 45 lety (fakt nemám na věk odhad - to mi připomíná - malinko odbočím - jedno tričko mý sestry, který dostala od naší drahé nevlastní mutter na kterém bylo psáno "za korunu ti povím na kolik vypadáš" - jeden náš nejmenovaný kamarád text vzhledem k inflaci poupravil: "a za stokorunu budu i lhát"), ale zpět, jak už byl dospělej, tak bylo vidět jak se před námi stydí. Po krátké prohlídce muzea jsme se opět vrátili do Siněviru, teď už byl program na nás. Tak jsme se nadlábli a šli se podívat na Siněvirské jezero. Jedná se o největší jezero na Podkarpatské Rusi. Je k němu pověst, symbolizovaná mohutnou vyřezávanou dřevěnou stavbou na břehu jezera. Pověst praví, že chudý mladík Vir miloval bohatou Sini. Té rodiče zakázali se za Vira vdát a nechali ho zabít. Sini plakala nad jeho hrobem, až nakonec vzniklo jezero. Ostrůvek uprostřed symbolizuje hrob Vira. Jo, ještě, v tomto jezeru se nekoupe. Můžete se ale nechat za 5 hřiven vyfotit s vycpanym medvědem.:-)) My jsme si pět hřiven nechali a šli se za ně radši najíst do restaurace, která je hned u jezera. Tam byla ale strašně "milá" obsluha, tak jsme se zvedli a šli si radši ohřát do tábora druhou konzervu. Večer jsme už do šašlikárny (tak jsme řikali kolibě) nešli, protože naše plíce se ještě nevyrovnali s dehtovými nánosy z předešlého dne. Šli jsme opět spáchat hygienu - tentokrát jsme už na tmu nečekali - hupli jsme jen tak do řeky, hned u tamní hlavní silnice. Místní si nás skoro nevšimli, spíš naši spolucestující.</div> http://junjun.blog.cz/0611/ukrajina-1-cast http://junjun.blog.cz/0611/ukrajina-1-cast na cestách Thu, 09 Nov 2006 16:22:15 +0100 <div><a href="http://www.toplist.cz/"><img src="http://toplist.cz/count.asp?id=269312&logo=counter" alt="TOPlist" title="TOPlist" height="31" width="88" /></a></div> http://junjun.blog.cz/0609/pocitadlo http://junjun.blog.cz/0609/pocitadlo Počítadlo Wed, 27 Sep 2006 16:17:54 +0200 <div>Tak jsem zjistila, že bych si měla dávat pomalu pozor na pusu, protože občas to je "vopřesdržku". Jde o to - pracuji ve státní správě (což lidi co mě znají vědí) a občas mě vytáčí pracovitost některých mých kolegů. Pro ty, které by moje předchozí věta sváděla k tomu, aby se mnou začali hromadně souhlasit, že úředníci jsou naprd musím zklamat - za prvé na jejich názor nejsem ani trochu zvědavá a za druhé to není úplně pravda - vždy záleží jako v každém podniku na vedení. Ale zpět. Dneska jsem se zase neudržela a začala jsem moralizovat - tedy sdělila jsem jedné své kolegyni (pojmenuju jí například Q), že když dostane úkol, tak si ho má taky sama splnit a ne to dát dělat někomu jinému.Problém je totiž v tom, že se Q neustále vymlouvá, že neumí s Excelem, tak jí přihlásili na školení, což mělo za následek, že Q teď bloumá po chodbách a tváří se zoufale, zejména na zastupujícího šéfa (ten ji tam totiž přihlásil). No ale opět zpátky: Q čuměla jak puk, a co bylo vážně divný, tak neřekla ani ň. Takže počítám, že se mnou nebude mluvit - což by bylo fajne, protože většinou stejně pindá samý hovadiny, ale spíš myslím, že si najde příležitost a své "ň" vycintá u naší společné nadřízené. Q je totiž práskač a ještě k tomu je blondýna. Před dvěma dny jsem zase sjela jinou kolegyni Y - ta se totiž v pracovní době spíš modlí, než pracuje (důvěrně jí říkáme Abatyše) a podle toho to taky vypadá. No a kvůli tomu, že když Y něco podělá, tak já pak lítám jak trotl a hledám, kde se stala chyba. No a poslední z těch co mě dovádějí pravidelně k zuřivosti, má zas tendence si furt na něco stěžovat (což vypadá přesněji tak, že neustále někomu sděluje svoje pracovní problémy - tudíž nepracuje - nebo se rozhodne, že se jí do toho nechce a nepracuje zase). Jako správná kamarádka ji nezapomenu připomenout, proč chodí do práce (vím, já tam taky chodím abych měla prachy - teda aspoň na něco, ale tentokrát jsem myslela něco jiného). Určitě si dokážete představit, co si o mě v tu chvíli myslela - asi něco jako (když budu hodně optimistická): "Si ňáká chytrá holčičko?" Ale to mě nemohlo vůbec vytočit.</div><div>Tak jsem se rozhodla, že už radši nebudu mluvit nikomu do duše (jen když tu ignoranci druhých už nebudu opravdu moct vydržet), protože by se mi to mohlo jednou pěkně vrátit a taky že konečně ukončim tenhle blábol.</div><div>Nazdar.</div> http://junjun.blog.cz/0609/profesni-nasazeni http://junjun.blog.cz/0609/profesni-nasazeni články Wed, 27 Sep 2006 14:37:06 +0200 <div>Všimli jste si toho, že když něco nepotřebujete, že je toho k mání zrovna celkem dost? Proč chodit okolo horké kaše - například chlapi. Když nějakéhou zoufale chcete, aby je pohledal. No a když žádnýho popř. dalšího nechcete (buď na ně nemáte poslední dobou vůbec náladu, nebo jste šťastně zadaná) mohla by jste si vybírat.</div><div>Můj případ není teda ani jedno (krásné vyvrácení vlastní teorie) - žádného dalšího zoufale nechci (spíš jen takové rozptýlení), nemůžu říct, že na ně nemám náladu (teda jak kdy) a o šťastnosti v mém současném vztahu poslední dobou taky hodně přemýšlím. Asi to spolu souvisí. V tom případě, se však naskýtá otázka, jestli to má ještě smysl. Sama nevím, ale zatím se nedokážu rozejít s člověkem, s kterým jsem 4 roky. Nejlepší je, že o tom samém přemýšlí také on. Včera mi to řekl. No třeba dojdem k nějakému happy endu. Poslední dobou mě napadá řešení volného vztahu, předejtete tím alespoň tomu, že byste se omrzeli...</div><div>No, na každej pád, mám pocit, že bych si poslední dobou mohla celkem vybírat. To se ozvou staří kamarádi, člověk se jde někam bavit nebo jde na nějaké školení a je to. Jenže to se zase ozývá moje svědomí. Ne moc silně, ale přeci. Asi nejsem tak úplně zkažená, ale na druhou stranu, když cítíte, že váš současný vztah jde do kopru, svědomí jde pomalu s ním.(Teď jsem zrovna položila telefon, chce se za mnou jeden z nich zastavit v práci - bože, občas nechápu proč jsem tak vstřícná, ale na druhou stranu lásku mi nevyznal, třeba si chce se mnou opravdu jen vypít kávu. Doufám.)</div><div>Tak teď řeším takovou otázku, jak jen nejlíp neublížit sama sobě, a protože nějaké to svědomí ještě mám, tak ani moc nikomu jinému..</div><div>P. S.: Už se těšim do školy, tam je taky dost hezkejch chlapů. To aby to nebylo tak jednoduchý.:-))</div> http://junjun.blog.cz/0609/nabidka-prevysuje-poptavku http://junjun.blog.cz/0609/nabidka-prevysuje-poptavku články Mon, 18 Sep 2006 10:12:14 +0200 <div><a href="http://www.semipraha.cz/">spinning</a></div><div><a href="http://www.semipraha.cz">www.semipraha.cz</a></div> http://junjun.blog.cz/0609/spinning http://junjun.blog.cz/0609/spinning odkazy Fri, 15 Sep 2006 11:53:39 +0200 <div><strong><em>Tahle rubrika bude sloužit pro ukládání novinek o želvičkách - přesněji Bettynce, Bertičce a Barboře. Patří k druhu želv stepních, jinak také čtyřprstých - latinsky Agrionemys Horsfieldi.</em></strong></div> http://junjun.blog.cz/0608/na-zacatek http://junjun.blog.cz/0608/na-zacatek želvičky Fri, 18 Aug 2006 17:09:18 +0200