Junjun na Blog.cz

Dám vám hádanku. Víte co je nejlepší pocit, když jdou ostatní do práce??? Překvapivě, když vy tam nejdete. Jen mi tuhle radost maličko kazí dvě věci:
1) že tehle týden odjela šéfová do zahraničí a v práci tak nastal týden klidu a míru
2) to, že jsem nemocná.

K vyléčené mé choroby jsem dostala dvoje prášky a jedny kapky do nosu. Kapky do nosu jsem okamžitě zavrhla, protože to jsou ty hnusný, vyrobený přímo v lékarně, u kterých mám vždycky pocit, že mi sice rýmu vyléčí, ale že mi přitom okamžitě propálí nosní přepážku. Pak jsem si ještě koupila antikoncepci...

Jak je mým zvykem, než něco snim, tak se zajímám, co to je - a tak, jsem si přečetla příbalové informace - zejména pozorně čtu vedlejší účinky. Obzvláště mě zaujal vedlejší účinek v latině krásně znějící, a to lingua villosa nigra, v českém překladu však odporně: "černý chlupatý jazyk" - na to ani moje představivost radši nestačila. Dále jsem zjistila, že jestli se u mě projeví alespoň trošku vedlejší účinky, že budu sedět vosypaná na záchodě a nebudu vědět, jestli mám do mísy strčit dřív hlavu nebo zadek.

Po čtyřech dnech (+ víkend) spaní zhruba 14 hodin denně a 10 hodinového nicnedělání jsem se začala překvapivě doma opravdu nudit. Proto, ač přes léčbu antibiotiky, jsem se včera vydala formovat tělo do tělocvičny a dnes deformovat mozek do práce.:-( Jsem taky zvědavá, jestli ještě někdy budu mít pocit, jako že nemám v uších špunty, už to trvá týden a taky to není ten nej pocit.

Pravda ale je, že si za svůj stav můžu sama. Před čtrnácti dny jsem se rozhodla, že mám Prahy plné zuby, a že je čas poznávat krásy naší země, a tak jsem společně se svým bývalým přítelem a jeho kamarádem odjela do Českého Lesa (název Sibiř by byl přesnější). Vyrazili jsme v pátek večer, a tak okolo osmé večerní jsme zanechali auto v poslední vesnici, kterou jsme mohli potkat směrem k našemu cíli. Cílem byla bývala (nyní z pochopitelných důvodů opuštěná) PS (pohraniční stráž) rota. Od vesnice k rotě asi 5 km - takže pohodička. Než se však stačili kluci ustrojit do svých obleků a návleků, tak mi začala být pěkná kosa. Pravda cestou jsme se pěkně zahřáli, ale než jsme pak připravili spaní, byla už jsem zas zmrzlá jak bobek. Spát jsem šla v tomhle: spodní prádlo, punčocháče, leginy, moirové kalhoty, pak ještě dvoje, dvoje ponožky, tričko s krátkým rukávem, s dlouhým rukávem, mikina, kukla na hlavu - a stejně mi nebylo vedro..hrozný. Ráno po probuzení mi začalo překvapivě týct z nosu, a když řikam týct tak opravdu, měla jsem sebou jen dva kapesníky, který byly do 15 minut úplně prochcaný a tak mi padla za oběť rulička toaleťáku. Tento víkend jsem přišla na památnou myšlenku, která by mohla zahajovat můj žebříček nej věcí, který nesnášim (viz předchozí zápisy) a to: "Všechno co je mokrý a má být suchý, je hnus" - konec citace. V sobotu jsme si udělali nenáročný výlet po okolí a večer udělali oheň - jupííí, bylo mi teplo a usušila jsem si kapesníky - ten večer celkem asi 4x. Leč dřevo došlo a šli jsme spát opět do morny, tentokrát ještě začouzený, protože tamní systém vymlácených oken nějak špatně odváděl kouř. Ráno asi v 10 hodin (oba dva dny jsme spali takhle dlouho, což vzhledem ke stupňům Celsia fakt nechápu), dali jsme si vydatnou snídani a vydali se na cestu zpátky.
Kupodivu po téhle akci jsem hned neonemocněla, tudíž jsem se musela vydat do míst, které mi vždy zajistily aspoň angínu, a to ke kamarádce na chatu do míst s podivným názvem Krucemburk. Tamní podnebí zafungovalo okamžitě, jen jsem vylezla z busu a usadila se na chatě, začalo mě bolet v krku - na některé věci se prostě můžete spolehnout, není to fajn? Zkusila jsem to rozehnat sloučeninou vína s colou a alkoholem ze zkumavky na místní diskotéce, ale nic. Druhý den jsem skoro celý prospala, jen s přestávkami na vyčůrat, najíst, napít, ukázat se hostitelům, aby si nemysleli, že jsem umřelá apod. Byla jsem celkem ráda, když jsem dorazila domu - láskyplně jsem se podívla na postel, nakrmila želvu, vybalila věci, umyla se, odřekla rande a šla spát...a v pondělí jsem nešla do práce a zbytek už znáte....